Historické Budějovice

Článek pochází z roku 1952, tedy z dob počátků totality, během období první pětiletky, zdejším čtenářům bych tímto rád přiblížil smýšlení autora, ostatně jinou možnost asi ani neměl, cokoliv závadného by tehdejší cenzura zakázala...
Tvůrci webu se s článkem nijak nestotožňují, a s některýmy autorovými myšlenkami rozhodně nesouhlasí... 

O českobudějovickém náměstí všeobecně platí, že je nejhezčí částí města. Tento pravidelný čtverec, vroubený podloubím, uprostřed se starobylou kašnou je středem zájmu všech návštěvníků, kteří zavítají do města. Avšak při procházce Žižkovým náměstím si musíme uvědomit ještě jeden historický význam, který náměstí má: bylo odjakživa místem, kde se shromažďoval pracující lid k boji o svá práva, kde protestoval proti vykořisťovatelům, kde stávkoval v době rakousko-uherského útlaku i za první republiky, kam však nevkročil, když nacisté inscenovali své „parády". Na tomto náměstí vítal v odpoledních hodinách památného dne 9. května slavnou sovětskou armádu. Tyto památné události zanechaly své hluboké a nesmazatelné stopy nejen na náměstí, ale v celém životě Českých Budějovic, jehož obyvatelé nastoupili spolu se všemi poctivými pracujícími lidmi naší vlasti cestu šťastné a krásné budoucnosti — cestu k socialismu. Splňuje se tak dávný sen všech známých a neznámých bojovníků, kteří bojovali za lepší a spravedlivější společnost, v níž by nebylo pánů ani poddaných. Až dosud tvrdili buržoasní historikové „ že vývoj Českých Budějovic byl od založení města klidný, že nebylo třídních bojů, že Budějovice byly „vždy věrným královským městem", že v období kapitalismu dělnictvo poslušně pracovalo, Že „s úctou a vážností pomáhalo" továrníkům. Skutečnost však byla docela jiná. Brzy po založení města (r. 1265) už docházelo k častým projevům třídního boje, vzrůstal počet městské chudiny. Chudiny přibývalo zejména ve století, kdy město procházelo obdobím hospodářské krise. Na začátku 15. století propukají již otevřenější vzpoury, které však byly krutě potlačeny. Nuzné příbytky městské chudiny u hradeb nebo na předměstích se staly úrodnou prstí, do níž zapadala semena nových revolučních myšlenek, které vedly budějovickou chudinu zprvu na Husova kázání na Kozím Hrádku a později na Tábor, kde po prvé v dějinách lidstva byla uskutečňována společnost bez pánů a poddaných. Soudobé prameny o tom podávají nejedno svědectví. Chudina šla do boje za spravedlivější řád, bohatí patriciové, kteří udrželi vládu města ve svých rukou, šli cestou zrady jako pomocníci „ryšavé šelmy" — císaře Zikmunda. Teprve po husitských válkách, kdy se do městské rady dostal větší počet řemeslníků, změnila se politika města. V čele města stál dlouho obezřetný Ondřej Puklice, representant nastupujícího měšťanstva, které úporně bojovalo se šlechtou, zejména s Rožmberky. V tomto boji obratně využíval Puklice lidových sil ve městě a tak se mu podařilo dosáhnout několika skvělých úspěchů. Jedním z největších bylo uhájení  Č. Budějovic před Rožmberky. Král Ladislav daroval město Jindřichovi z Rožmberka do konce jeho života. Budějovičtí však neuposlechli a příkaz králův nikdy nesplnili. To byl odvážný projev statečnosti, v němž lze vidět kus husitské bojové tradice. — Ondřej Puklice se zcela orientoval na Jiřího z Poděbrad a pro toto stanovisko byl úkladně zavražděn. Smrtí Puklicovou a potlačením celé skupiny', jejímž byl mluvčím, končí nejprogresivnější období dějin města za feudalismu. K moci se na dlouhou dobu dostává bohaté měšťanstvo a pracující lid „je stále krutěji vykořisťován. Ve výstavbě města zanechalo 16. století výrazné stopy, chudině však přineslo jen zvýšenou úmrtnost a větší počet nezaměstnaných tovaryšů. Patriciát bohatl z rozvíjejícího se obchodu, zejména z obchodu solí, avšak lid trpěl stále víc.

Od počátku 17. století trpěla budějovická chudina válečnými útrapami, které za třicetileté války dosahovaly nepředstavitelné šíře a hrůzy. Co nezničili žoldnéři stavovského vojska, to úplně zničili žoldnéři císařští. Není jistě pochyb, že mnozí budějovičtí poddaní stáli v řadách vzbouřenců r. 1620, r.1626 i v dalších drobných bouřích, které nahlodávaly pevnost Feudálního řádu. Období temna bylo v Budějovicích velmi kruté. Český jazyk se ozýval jen v chatrčích chudiny, s českým jménem se setkáváme jen u nejchudších řemeslníků, děveček, čeledínů a u žebráků. A přece nebyl umlčen. Mnoho lidových písní vzniklo v té době na Budějovicku, mnoho říkadel i pohádek a pověstí kolovalo od úst k ústům, jméno Jana Husa a Jana Žižky zaplnilo srdce i mysl pracujícího lidu a nezbylo v nich místa pro Jana Nepomuckého a ostatní světce, jimiž chtěli mniši a kněží zničit všechno pokrokové a revoluční, co v lidu žilo.

Projevovalo se to nejzřetelněji v době našeho národního obrození, kdy všechny tyto prvky probouzeli obrozenští činitelé k novému životu. Na počátku 19. století patří mezi význačné obrozenské činitele studenti zdejšího gymnasia, kteří si přinášeli ze svých venkovských domovů pevné národní vědomí. Mezi tyto pracovníky patří především František Ladislav Čelakovský, který nakonec musel budějovická studia opustit pro čtení Husových spisů. Po nich přicházeli noví a z nich dlužno jmenovat buditelského kněze Antonína Krejčího, přítele Palackého, Erbenova, Fričova a jiných význačných činitelů. Krejčí zachránil pro nás mnoho jedinečných památek, mimo jiné např. významnou táborskou knihu.1432-1445, mnoho listin a rukopisů. Pro své vlastenecké přesvědčení a pro svou neohroženou činnost v bouřlivém roce 1848 byl církevní hierarchií i světskými úřady vězněn a pronásledován, až zemřel v odlehlém městě na Šumavě.

Revoluční rok 1848 zanechal v Budějovicích hluboké stopy. Po potlačení červnového povstání sem uprchl radikál J. V. Frič a zde se za pomoci Krejčího skrýval v hotelu „Slunce", kde čekal na návrat budějovické měšťanské Národní gardy z Prahy. Frič doufal, že zde sebere síly pro nový revoluční boj. Avšak budějovická buržoasie, jakmile poznala, že vítězství barikádníků by otřáslo jejím postavením, okamžitě změnila své stanovisko a po návratu do Budějovic se místo zárodku nové revoluce vrátili reakční buržoové, kteří oblehli hotel „Slunce" a žádali, aby Frič byl vydán podle zatykače rakouským úřadům. J. V. Frič musel prchnout dál na jih.

Události revolučního roku 1848 ukázaly jasně, že buržoasie je nepřítelem pracujícího lidu, že hlavním cílem jsou úzké třídní sobecké zájmy.

Česká i německá buržoasie zprvu bojovala o nadvládu v zemi, avšak i druhé polovině 19. stol. se tento boj mění v zápolení o získání vnitřních trhů. Čeští továrníci využívali národnostní otázky k zastavení svých kapitalistických cílů. Hesla „Svůj k svému" aj. měla odvést pozornost dělnictva od boje za práva pracujícího lidu. Dělnictvo však už zahájilo boj za snížení pracovní doby, za všeobecné rovné tajné hlasovací právo. R. 1894 proběhl v Č. Budějovicích velký proces s několika desítkami členů „Dělnické besedy". Marná byla zloba rakouské justice, kapitalistické služky. Dělnictvo bojovalo dál, dál vstupovalo do stávek, z nichž velmi důležitá byla stávka t000 stavebních dělníků na jaře r 1899, při níž byla prolita krev dělníků.

Českobudějovickým náměstím procházely májové průvody dělnictva s rudými prapory a za zpěvu revolučních písni, na českobudějovickém náměstí demonstrovalo na 25 000 dělníků při generální stávce 28. Listopadu 1905. Na českobudějovickém náměstí protestovalo dělnictvo proti hanebnému činu české buržoasie, která za vedení dr. Zátky chtěla uzavřít s německou buržoasií tzv. „budějovický pakt", který měl uvrhnout dělnictvo do ještě větší bídy. Na českobudějovickém náměstí protestovaly dělnické mámy s hladovými dětmi v rukou proti válce, proti zabíjení mužů, bratrů, otců. Tudy procházely průvody žádající samostatnou socialistickou republiku.

Na českobudějovické náměstí také přišli představitelé buržoasie, která za pomoci zrádných sociáldemokratů strhla moc do svých rukou. Sem přijeli Kramář i Masaryk — a slibovali, ale sliby nesplnili. Proto dělnictvo znovu vyšlo ve stávkách do ulic, aby si vybojovalo socialistickou republiku. Bouřlivé události prosince 1920 zrodily novou skutečně revoluční stranu — KSČ, která zahájila boj o svržení kapitalismu a nastolení socialismu. Dlouhý by byl výčet manifestací a demonstrací, které se pod vedením strany odbývaly na českobudějovickém náměstí. Dlouhý by byl výčet nezaměstnaných, kteří na náměstí sbírali nedopalky cigaret, s hladovýma očima postávali před plnými výklady nebo čekali na vhodnou příležitost, aby v bufetu „Zvon" sebrali z talířků zbytky jídel. Boj proti vykořisťovatelům neustal. V osudném roce 1938 projevoval lid na náměstí svou vůli bojovat proti nacistům, zatím co buržoasie poklonkovala Hitlerovi, jejž podporovala a jemuž pomáhala. Po celou okupaci českobudějovický pracující lid bojoval proti okupantům a v ilegálních organisacích KSČ a v národních výborech připravoval nový život v osvobozené socialistické vlasti.

Slavná sovětská armáda osvobodila Budějovice v odpoledních hodinách dne 9. května 1945 a tak bylo zahájena nové období v dějinách města, které vzrušeně a bouřlivě prožilo památný únor 1948, který očistil město od zrádných živlů, toužících nastolit předmnichovskou republiku se všemi hroznými příznaky, s nouzovými baráky za městem, s tzv. Šmídovnou, domem, kde v jedné místnosti žilo několik rodin, jejichž domácnosti byly „odděleny" křídovou čarou na zemi nebo závěsem z hadrů, se zástupy nezaměstnaných atd. — Nouzové baráky a jim podobná zařízení už nikdy existoval nebudou, jen v museích budou instalovány jejich modely a nová pokolení budou stát nad nimi v údivu, že v něčem podobném mohli lidé vůbec bydlet.

Dělnická třída v čele s KSČ zvítězila a vede pracující lid do šťastné socialistické budoucnosti, která mění i tvář Českých Budějovic a hlavně život města. Dělnictvo českobudějovických továren zbaveno vykořisťovatelů pracuje s nadšením na výrobcích, které jdou do celého světa. V duchu husitských tradic spojuje lásku k vlasti, k rodnému kraji a k městu s láskou k socialismu. Socialistické vlastenectví — to je boj za úspěšné splnění pětiletého plánu.

Ve městě vyrůstají nové obytné domy, zvyšuje se kulturní úroveň. Na pedagogickém gymnasiu a pedagogické fakultě vyrůstají nové kádry učitelů, které zajistí výchovu nových generací budovatelů socialismu. Českobudějovické náměstí na prvního máje a o slavnostních příležitostech se stává místem přehlídky krásných pracovních výsledků dělníků a družstevníků, pracující inteligence. A není náhodou, že byla na náměstí postavena Žižkova socha. Pracující lid se vždy s hrdostí hlásil k husitským tradicím, jejichž náplní byl boj za beztřídní společnost, boj za mír pro pracující lid na celém světě, odhodlání bránit vlast proti všem útočníkům.

Pracující lid Českých Budějovic plněním a překračováním úkolů, daných pětiletým plánem, je pevným článkem světového tábora míru a v duchu socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu buduje z jižních Čech pevnou tvrz socialismu.